Momenty

10. června 2011 v 18:16 | Janča |  Deník
Inspirována článkem od Vojty, který byl v USA jako výměnný student loni, jsem se rozhodla i já napsat článek, ve kterém bych shrnula ty nejlepší momenty.
 

Junior Prom

22. dubna 2011 v 19:38 | Janča |  Deník
Neděle 17.4.

Vím, že Vám dloužím článek o Chicagu, ale rozdhodla jsem se, že to ještě na chvíli odložím a popíšu Vám tuhle nejdůležitjší noc každé junior (11. ročník) dívky.

Prostě Vám musím napsat blog, abyste měli stejně dobrou náladu tak jako mám já

19. března 2011 v 15:46 | Janča |  Deník
Zrovna jsem se probudila a je tak strašně krásně venku, že se tomu těžko věří po všech těch šedých dnech. Ten strašně špinavý sníh, který je asi poslední známkou, že tu nějáká zima byla, rychle taje. A zrovna dneska nám začaly jarní prázdníny, tak jsem strašně nadšená, protože potřebuju nějakou přestávku. Učitelé se asi zbláznili a rozhodli se, že všechny ty písemky, které se píšou po každé kapitole, si prostě MUSÍME napsat v pátek před prázdninama. Takže jsem psala čtyři písemky. A taky jsme v pátek měli food day v Issues of Race and Diversity. Tak jsem se rozdhodla, že teda upeču míšovy řezy. Všechno šlo jako po másle až na tu tvarohovou vrstvu. Tady jsou asi přesně 254 697 469 druhů tvarohu a s Davidem jsme vybrali ten špatný, takže to byla jen voda a hroudy, které prostě nešly rozšlehat. Takže nás (OPĚT) zachránila Cassie s vrstvou nějaké jahodové dobroty co dává do dortů a na jsme dali tu vrstvu čokolády. Takže to vlastně byly ze 2/3 míšovy řezy. Nejlepší na tom je, že ta třída je tak strašně diversní co se týče národností, takže jsme tam měli spoustu jídel s různých států. A protože mi něco zbylo, tak jsme to donesla do SMART club, kde v podstatě neděláme nic jiného, než že mluvíme o všem co se NEtýká fyziky a jíme kiwi.
 


Školství a studenti

27. února 2011 v 16:42 | Janča |  Deník
Americké školství je od toho českého tak rozdílné, jak je to jen možné. Přikládám tomu že žáci nemusí skládat zkoušku, aby se dostali na střední školu. Díky tomu jsou tu velké rozdíly mezi studenty. Potkáte studenta, co si myslí, že Česká republika je vedle Bolívie, nebo můžete potkat další výkvět, co vám uvěří, že Česká republika je ostrov kousek od Hawaje. Na druhou stranu to potkáte borečky, co si takhle po odpolednech jen tak pro legraci hrají s rovnicemi teorie relativity (nevím jak podle vás, ale myslím si, že porozumět teorii relativity není až zase taková brnkačka). Po tomhle setkání se všemi typy lidí praskla ta bublina, kterou jsem měla kolem sebe od té doby, co jsem na tom našem výběrovém gymplu (výběrové jsem nepoužila jen tak, abych vypadala chytřeji, ale abych zdůraznila, že si škola vybírá na základě vašich schopností, zda vás příjme nebo ne). Ne, opravdu ne všichni lidé chtějí být doktoři, veterináři, ekonomové, biologové, právnici, architekti, astrofyzikové... Střední škola v Americe vás vede k tomu, abyste mohli zkusit všechno, co vás jen napadne a abyste našli, co opravdu chcete dělat. Proto bych řekla, že americká střední je jen o čtyi roky prodloužená základka (po střední musíte na college, protože jinak neumíte nic, stejně jako po naší základce). Na mé škole si můžete vzít třídu od vaření přes takovou pokročilou biologii až po konstruování formulí. Pokud vás neuspokojí žádný z předmětů, jsem si jistá, že najdete něco ve školních aktivitách... a jestli ani tam ne, tak jste opravdu divní.

Jaké je to v USA když nejste věřící?

8. února 2011 v 1:40 | Janča |  Deník
Náboženství bylo, je a jsem si docela jistá, že vždycky bude docela choulostivé téma. V přihlášce pro AYUSA vyplňuje nejen své vyznání, ale také to jestli jste ochotni chodit do kostela alespoň jednou, dvakrát, čtyřikrát do měsíce. Záleží to na vás. Já jsem původně chtěla zaškrtnou každý týden, ale pán v agentuře mi raději doporučil jednou měsíčně. Proč? Nevíte do jaké rodiny se dostane. Může být v rodině, které nemá žádné vyznání, ale také se můžete dostat do rodiny fanatiků, kteří jen těžko budou snášet vaše odmítnutí, protože nechcete strávit čtyři hodiny v kostele. Je to individuální. Upřímně, myslím si, že celý tenhle rok není jen o tom, aby vy jste se naučili respektovat novou kultůru, ale aby rodina se naučila respektova vás. Já jsem měla štěstí.

Další články


Kam dál